Z lásky

   Vstoupila do mě láska tak, jako vstupuje po zimě vláha a díky Tvé lásce jsem zase ožila jako růže, na kterou slunce pohlédne, a jsem tomu ráda.
   Ty jsi, lásko, má úrodná půda, vláha a mé kořeny, které mě drží při životě, v Tobě.
   Sic nejsem žádný básník, ale i tak jak je on šťastný, když ho políbí múza, tak i já jsem šťastná, že chceš líbat Ty mě a já Tebe.
   Miluji Tě, lásko.

   Jsi mé jaro, které vše rozvine jako květ a i já tak ve Tvém náručí.
   Jsi léto, které svými paprsky rozpálí vše, čeho se dotkne, a tak i Ty mě svými doteky a pohledy, lásko.
   Jsi podzim, který občas svými chmurnými listy zavane i mezi námi.
   A také jsi zima, nádherná, bílá, chladivá a co pálí.
   Pro to vše Tě, lásko, miluji a budeš navždy má jediná, lásko.

   Ach lásko, jak já Tě mám ráda,
   však srdce uzavíráš přede mnou.
   Tvrdíš, že mě máš rád,
   avšak v Tvých očích, vídám chlad.
   Chlad, strach ze všeho, co týká se
   každého.
  
   Máš strach, strach z lásky.
   Zůstáváš u chování dětského.
   Mě si nevšímáš, ale já ano.
   Já Ti chci vynaložit lásky,
   Tys svou slepotou nevšim´ si.
  
   Nevšim´ sis, jak uznávám Tě,
   a snažím se v lásce pokročit.
   Tys však dítětem, zůstal napořád.
  
   Tys neoblomný, ne a ne v lásce pokročit.
   Aspoň náznak lásky, srdce mé by zahřálo.
   A každá chvilka u Tebe, je mi rádo.
  
   Tys, uzavřen do sebe, mne si nevšímáš,
   avšak u dětinského chování,
   zůstáváš napořád.
  
   Zve mne na pouť, ale
   i tam má srdce z kamene.
   Smích, smích rozléhá se, a já
   pláču, pláču láskou k Tobě.
  
   Já miluji Tě,
   Ty mi to neoplácíš.
   Ty, Ty srdce máš z kamene,
   u dětinského chování jsi zůstal.
  
   Avšak já pořád miluji Tě,
   láskou celá hořím.
   Tys, uzavřen do sebe, mne si nevšímáš,
   avšak u dětinského chování,
   zůstáváš napořád.
  
   Lásko, miluji Tě!

   Och, neopouštěj mě,
   neopouštěj.
   Bez Tebe, lásko má,
   život můj, na životě kolísá.
   Ach, já Tě miluju,
   Tys však přestal, já stále, Ty ne.
  
   Dny a noci, trávili jsme spolu,
   my užívali si to, Tys však přestal
   věřit na lásku.
  
   Život s Tebou, krásný byl,
   ale Tys byl vrah.
   Vrah naší lásky, vrah našeho zasnoubení,
   vrah mého života.
   Teď kolísám, kolísám na životě mým.
  
   Dny a noci, trávili jsme spolu,
   my užívali si to, Tys však přestal
   věřit na lásku.
  
   Sbohem, sbohem, má lásko, já
   miluji Tě stále, Ty však ne.
   Sbohem, má lásko, živote můj, živote šťastný
   s Tebou.
  
   Sbohem, má lásko!

   Mé štěstí a můj živote,
   nic není na světě většího,
   než moje láska k Tobě
   a má láska stále hoří
   a nikdy nezhasne.
   Až budeš úplně sám,
   vzpomeň si, že Tě miluji
   a nikdy nepřestanu.

   Má lásko,
   opustil jsi mě a já se trápím.
   Jen Tebe jediného já v srdci nosím.
   Jsi to jediné, co mám
   a ztratit bych nechtěla,
   a přeci se s Tebou loučit musím,
   s LÁSKOU a smutkem na srdci...

   Jednu lásku jsem ztratil, druhou našel,
   do srdce mi jasný plamen vešel.
   Láska má je z Vysokýho Mýta,
   když za ní přijedu, láskyplně mě vítá.
  
   Jsi můj svět a anděl strážný,
   můj vztah je k Tobě vážný,
   lásko moje, má milá Zdeničko,
   jsi pro mě vším, jsi moje sluníčko.
  
   Sluníčko, které se na mě směje,
   Tvůj medvídek Ti tímto přeje,
   láska má k Tobě vytrvá,
   já jsem Tvůj a Ty jsi má.
  
   Jsi můj maják v moři,
   má láska k Tobě hoří.
   Mé srdce Ti z lásky dám,
   Zdeničko, lásko, já vytrvám.
  
   Můj důkaz lásky jsem Ti dal,
   tímto Ti medvídek ze srdce přál.
   Dám Ti mé srdce, i modré z nebe,
   miluji, Zdeničko, pouze jen Tebe.

   Láska: Co je láska? Když máma obejme děťátko své, co za odměnu úsměv rozdává či babička, co dědečkovi fajfku podává a po vlasech ho pohladí? Nevím a netuším, kde ji najít mám, ale vím, že mě to na duši pohladí, když Tě uvidím a LÁSKO zašeptám. Miluji Tě, čumáčku!

   Chci, abys věděl, že miluji jen Tebe,
   stejně jak slunce miluje nebe.
   Chci, abys věděl, že miluji Tě moc,
   stejně jak měsíc miluje noc.
   Chci, abys věděl, že miluji Tvé vlasy,
   stejně jak moře miluje řasy.
   Chci, abys věděl, že miluji Tvé rty,
   stejně jak ryba nemůže žít bez vody.
   Chci, abys věděl, že jsi můj sen,
   na který myslím den co den.

   Hlavou se mi honí myšlenek tisíce,
   všechny mají jednu věc společnou,
   vychutnávám si je, dech při tom tajíce,
   všechny jsou jen a jen o nás dvou.
  
   Víš, lásko, já miluji Tě,
   jako nikdy jsem nikoho nemiloval.
   Tak dovol mi, abych na plátno Tvého života
   srdce namaloval.